BF-20

Čínská frézka BF20 - LV (delší stůl) je velmi oblíbená nejen mezi hobby uživateli, ale i mnohé menší firmy ji mají je svém inventáři. Asijští výrobci produkují několik podobných typů, které se liší pouze kvalitou zpracování a názvem. Bohužel všechny mají identické konstrukční problémy.

Proč tedy kupovat problémový stroj? Na našem trhu v této cenové relaci není nic lepšího, za víc peněz si bohužel nekoupíme větší kvalitu a staré stroje nejsou. Tady alespoň víme, "do čeho jdeme" a základní úprava je vcelku jednoduchá.

Frézku lze rozdělit na dvě části - křížový stůl s osou X a Y, a sloup s vřetenem, který tvoří osu Z. Právě spojení sloupu se stolem je největší slabinou a významně ovlivňuje tuhost a geometrii stroje. Na internetu jsou sice popsané různé úpravy, ale kdo chce hned demontovat nový stroj?
Nakonec jsem zvolil nejjednodušší a troufnu si říci ultimativní řešení. Jako základ mi posloužila ocelová deska silná 18 mm o 100 mm delší, než je samotná základna stroje, a 500 mm dlouhý jekl 80x100x10mm. V horní části šikmo seříznutý. Na spodek jeklu je přivařená příruba. Po vyžíhání, 20 minut na grilu s dřevěným uhlím :-), to žíhání není nutné, pokud přírubu vaříme po částech a svár rozklepeme a zbavíme pnutí.
Pak přijde jediná operace, která vyžaduje větší frézku, kde uděláme vlastní geometrii sloupu. Na jedno!!! upnutí je potřeba srovnat dosedací stranu jeklu ke sloupu a zároveň obrobit spodek příruby, aby se sloupem svíral 90°. Samozřejmě předpokládáme, že základová deska je rovná. Pak už jenom přišroubujeme jekl na správné místo na základně, ve zkosení jeklu je dost místa na přišroubování ke sloupu a základna má své montážní otvory, tak jenom svrtat s deskou a máme hotovo. Pár hodin práce, cca 2000,- korun a je úplně nový stroj. :-)

Po pár dnech práce ale zjistíme, že pohyb stolu kličkou není úplně snadný a po pár hodinách práce ruce opravdu bolí a kvalita obrábění taky nic moc. Na internetu jsou sice nějaké návody, jejich úroveň je však nevalná.Protože jsem poměrně přesně věděl, co chci a BF20-LV má kličky z obou stran, byl mechanický zásah do stroje poměrně jednoduchý. Levou kličku jsem nahradil řemenicí, držákem krokového motoru a poměrně silným 2f krokovým motorem.

Nutno říci, že 3,3 Nm je na spodní výkonové hranici a dnes bych určitě přidal. Napájení motoru je 65V/5A. Je potřeba si uvědomit, že stůl je poměrně velký a těžký, svěrák má taky klidně 15 kilogramů a k tomu obrobek a setrvačnost nám nic nedaruje.

Celá elektronika je postavená na Atmelu 89S51 a kód psaný v assembleru. Jádro X51 je sice několik desítek let staré, ale mezi konstruktéry velmi oblíbené a dostatečně výkonné. Projekt byl ve výsledku výrazně složitější než jsem předpokládal a zdrojový kód, byť rozsáhle komentovaný, ztrácel přehlednost.
Systém pracuje asi takto: V základu máme rychloposuvy VLEVO a VPRAVO které pohybují stolem v danném směru rychlostí cca 1000 mm/min. Pak máme OBRÁBĚNÍ vpravo a vlevo, rychlost je nastavitelná od cca 50 mm do 500 mm/min a lze ji měnit přímo na ovládacím panelu. Poslední funkce je odbuzení (elektrické odpojení) motoru, protože by nešlo pootočit kličkou a nemohli bychom ručně nastavovat polohu. Samozřejmě všechny pohyby mají hlídání krajních poloh.
Třešničkou na dortu je digitální odměřování polohy osy X a Y, které doplňuje osu Z, která má DRO již z výroby. Poslední drobnou úpravou je modifikace drážkovaného knoflíku osy Z na kličku.
Celková úprava frézky udělá z low-end hobby stroje velmi slušný výrobní prostředek. Není to sice produkční stroj, ale menší sérii zvládne, tuhost je dostatečná na barevné kovy a na železo s určitou opatrností také. Dosažitelná přesnost je hluboko pod 0,1 mm a to vše za cca týden práce + 10000,- korun.